CENA STANISLAVA LIBENSKÉHO - Ajetoglass

CENA STANISLAVA LIBENSKÉHO

V Královském letohrádku vystavují účastníci Ceny Stanislava Libenského. Mezinárodní porota se letos shodla na vítězce jednomyslně. Nejvíc je oslovila mladá Litevka Ieva Voroneckyte a její železné boxery osázené skleněnými zuby. Kombinaci šperku a zbraně autorka trefně pojmenovala Bite That.

Vítězka je sice abslolventkou sklářské školy, ale soutěžící vůbec nemusí studovat jenom sklářské obory. Můžou to být výtvarníci, designéři, architekti, módní návrháři. I proto je výstava neuvěřitelně pestrá a zábavná. Jsou tady šperky, monumentální kinetické objekty, klasické designové sklenice a vázy, ale i nezařaditelné objekty s přesahem do konceptuálního umění. Některé práce jsou vtipné, z jiných vás mrazí.

Vítězka ale prý byla jasná na první pohled: „"Jsou to sice malé předměty, ale s obrovským emočním nábojem. Kovové boxery, které jsou posety jakoby vyraženými zuby z taveného skla. Navíc je autorka vystavila na obvazech, a tím celý dojem ještě umocnila. Ocenili jsme originální kombinaci agresivity a křehkosti, něhy a tvrdosti, zbraně a šperku. Navíc to je výborně řemeslně zpracované,“"vysvětlil výběr jeden z porotců Milan Hlaveš.

Na druhém místě skončila Terese Waenerlund ze Švédska s křehkým skleněným ubrusem. Jako třetí nejlepší práci vybrala porota dílo Čistá krev od Veroniky Rekové ze Zlína. Ta ve své diplomové práci představila svoje hobby, kterým je chov ušlechtilých králíků. Ze skla vytvořila na první pohled měkoučká sedátka, která jako by vybízela k posezení. Vzápětí ale divák zjistí, že se nejedná o králičí kožešinky, ale o ostré jehličky ze skla -– odtud i název díla Čistá krev.

Hlavní cenou pro vítěze je třítýdenní pobyt ve sklářské škole Pilchuck Glass School v USA. Vítěz tak dostane jedinečnou příležitost tvořit na mezinárodním poli, setkat se se zahraničními kolegy a posbírat cenné zkušenosti pro svou další tvorbu. Druhé místo bylo oceněno českou sklárnou Ajeto, kde byla výherci nabídnuta možnost týdenní stáže.

Výstava v Královském letohrádku, která ukazuje většinu přihlášených prací, určitě stojí za návštěvu. Architekt Jan Kalous celý letohrádek ponořil do tmy a výrazně nasvítil jen vystavené skleněné objekty. A pokud na výstavu půjdete, můj osobní tip je práce Švédky Kristiny Levén. Díky ní uvidíte, jak se obyčejný školní meotar může proměnit v tvůrce skleněného zázraku.